BAŘINKA 2005 - "Cestou k vrcholům"
Odjezd v pátek odpoledne od hotelu SOLE.
Prófa povídá "nebojte se kruciš, já nekoušu!"
a skautíci na to "A co když jo ?"
Šlapkáme nahoru na Bařinku, Junior zabořen téměř po pás. ooops!
Sněhu fakt morově - za chalupou ledový tunel ke studánce, křížová to cesta nosičů vody - co, Ledňáčku & Juniore !?
Koza byla ve sněhu zabořená až po hřbet, ale naši šikovní skauti řezali, až sa z nich kůřilo!
Největší kulinářská bomba večera = Půlčik a jeho olivky nadívané papričkou. Jako kompot to jest nemusím (na rozdíl od Pulca), ale olivka zabalená do plátku vysočiny a kousénkem cibulky a česneku - mana božská! Aj Vrabčákovi chutnalo.
Půlčik portrétuje Kubu (to je ten klučina co se tahá za ušiska). Mýval jako obvykle něco pojídá :-) a na papírku vzniká cosi mezi ufónkem a Glumem - sorry milášku!
Junior se asi pokusil vzbudit lovce Kaštánka. No nejni moc dobrý nápad - ono máloco po ránu je dobrý nápad, vyjma prodloužení spánku do prvního stravovacího termínu !
Dva stateční v neděli. Simba + Junior. Třetí statečný Prófa fotí. Do té ďůry za náma musíme sejít, a pak zase vylézt nahoru. Že já rači nezůstal doma.
Kuba trénuje na lopatě, aby si ho mohla babuška Jaguška lépe upéci.
Po schodoch, po schodoch, poznávám ... Mývala!
Dóbrý den, pane domácí, jak se vede tam nahoře?
Příprava koulí pro závod "Kdo dokoulne nejdál".
Noční siesta, každý dělá co chce, a kdo nic děla nechce, tomu něco najdeme.
Civilization.

Nápad zimovat na Bařince mě napad při listování odkazy na skautské křižovatce - asi poprvé, co byla tahle adresa k něčemu dobrá. Nu i stačilo pár mailíků, smajlíků a termín byl zajištěn.
Zprvu nás překvapila cena (na naše poměry značná) leč posléze vyvážena byla krásou chaloupky a okolí - též značnou.

Do Karlovic dopravili jsme se dvěma spolehlivými vozy, řízenými dvěma spolehlivými řidiči - Kaštánkem a Prófou - proslulými opatrnou jízdou v obci.

Po ranněpátečních mobilnětelefonních peripetiích s předáváním klíčů, do značné míry způsobených mou rýmou trámovkou a tedy i značnou nevrlostí, jsme se kolem páté dopravili k hotelu Razula, parkli komoně, rozebrali si jejich náklad včetně běžek a prý "hups na chaloupku".

Hups bylo asi kilometr do kopce spádu himalajského, pokrytého metrem sněhu. Vrabčák obětavě prošlapával cestu coby prvoplazec a my ostatní za ním poskakovali z díry do díry, směle k vrcholům - možná jsem ještě neuvedl, že tahle výprava byla součástí našeho mnohaletého programu "Cestou k vrcholům".

K mému údivu se nikdo nezeptal, kdy už tam budem, ani nechtěl každé tři metry svačit, utahovat popruhy na báglu a přebalovat plínky. Možná to dělala ta třeskutá zima.

Na Bařinku jsme se dopotáceli již za šera, odemkli všech šest zámků a zahájili práce na vytápění chaloupky. Což nebylo zdaleka jednoduché. Nemnoho dřeva v chaloupce bylo vlhké, klády venku mokré. Takže jsme kutali metrová polena zpode ledu, řezali na koze na polénka, štípali na menší, ještě menší, až se stali nejmenší ze všech, mušky zlaté ...

a mezitím Pulec a Prófa podpalovali pec, což se nakonec s pomocí hromad papíru, třísek a petroleje skutečně kolem šesté podařilo.

Kolem osmé začala plotýnka pece vydávat určité stopy tepla a o půlnoci ukázal teploměr konečně něco málo nad patnáct. Pec začala hřát.

Mimo vyvařování čaje a pojídání všehomožného, včetně Juniorovi sekané, Půlčikových olivek a všeobecně dispozičních čokolád a oplatek jsme hráli DRD, člověče nezlob se, mlýn a večer komunikativní hru "Výstavba Perfurtu na chráněné louce u Velkých Loukovic".

Dost se povedla, Prófa jako ředitel Perfurtu byl velmi přesvědčivý a Kaštánek jako properfurtovský starosta Velkých Loukovic dokonale zvládl postavu úplatného politika lokální úrovně. Dále hráli Simba - sličná moderátorka diskuze z ministerstva obchodu, Kuba - náměstek ministra obchodu pro výstavbu marketů, Ledňáček - zástupce strany zelených, Půlčik - sedřená matka z Velkých Loukovic, Vrabčák - opoziční politik ze zastupitelstva Velkých Loukovic.

V sobotní ráno se po vydatném spánku a snídani vydali skoro všici na běžky pod vedením nezdolného Prófy, čehož měli možnost posléze litovat. Nevyjeli jen Kaštánek laborující z kolenem, Simba laborující z rýmou a Kuba, laborující z lopatou na zmrzlých svazích kolem Bařinky.

Kolem jedné se vrátili běžkaři a nalezli nařezané a nasekané dřevo, teplo v chatě a horký čaj na plotně. Ó jak milé.

Po obědě, který se jako obvykle protáhl na dvě hodiny jsme hráli DRD, hry, řezali a sekali dřevo a měli se dobře až do večeře.

Po ní nahodil Simba pásmo logicko-všímacích her, včetně zebrovky od Alberta Einsteina, kterou dokonce dva skautíci+Simba zdolali, byť Albi tvrdil, že je strášlivě těžká - i když ono to e=mc2 zas taky nejni až tak velký problém, co - Bertíku.

Večer jsme opět ještě chvíli Drdili a šli brzo spát, neb únava byla značná.

V neděli ráno vyrazili na běžky jen tři nejodolnější - Prófa, Junior a Simba. První dva jmenovaní dorazili mnohem dál a posledně jmenovaného opět dojeli kousek před cílem. Sníh byl zcela odporný. Na slunci tekla stopou voda a lyže nejely. Ve stínu pokryl všechno led a lyže jely pouze dolů. A na té protivné šlupce nešlo ani pořádně bruslit. Fujkyfujky!

Cestou zpět na Bařinku jsme se stavili na kofolu a nealkopivko, aby bylo čím deptat ostatní.

Při obědě jsme obětavě dorazili zbytek zásob, sbalili se a vzorově vypucovali chaloupku. Zůstala tu nasekaná a nařezaná spousta dřeva, jedno rozbité stínítko na petrolejici a vyletovací pantok, kterým se Kaštan málem zabil.

Kolem páté jsme vyrazili do Vsetína, předali klůče, uhradili povinný groš a kolem šesté vyskákali ve Zlíně a blízkém okolí - hurá do vany, ledničky a postele!

Textík splodil Simba

.
Řidičům bylo veselo - vyjet ze silnice bylo téměř nemožné
Tož to je ta Bařinka, už aj z komína se kouří - Kuba venku naštěstí nekouří!
Kaštánek a jeho mindrák - "Já snad ten slůp nepřeseknu a nepřeseknu !!"
A potom přišel k chuti kůsek sekané, čajík "Irish Cream", okurčička, chlebík, aj jakási poléfka tam byla a eště cosi dobrého od maminky. Mňamky!
Dejl jaksi zamyšlený. Tatarka, brambůrky, chlebík, sejra, ... i kde já kruciš dal ty kukuřičky ???? Ona nejenom láska prochází žaludkem!
Moc se mi nechtělo, ale Bařinka po ránu je móc pěkná. Akorát se zpátky musí do kopca!
Sedm statečných (Kaštan má aut koleno, Kuba nemá běžky a já vnutil svoje prkna Mýválkovi a léčím v teploučku trámovku). Prý se měli v exteriéru dobře.
Tož tady kluci mažou. Běžky. Kdo maže - ten jede. Ještě, že mámé také obětavé skauty, neboť většina (jako já) zanechala vosky doma. I když dnes jsme spíš potřebovali dosáhnout stavu "kdo maže - ten nejede", což nešlo. Možná by pomohlo promláti skluznicu hřebíkama.
Stopa v Karlovicách, pěkně strojová, promrzlá, zdálky huj, zblízka ... to druhé.
Polénka se ohřívají na topení, čajík na pití, dobrou chuť Mývalíku.
Prófa a jeho mistrovský koul.
Kuk, Pulče ... tady, nahoře. Focené větrací ďůrkou, do které kupodivu nikdo nespadl.
Kolektívní foto před Bařinkou.
Zleva nahoře Kaštánek, Půlčik, Junior, Mýval, Dejl, Vrabčák, Ledňáček.
Dole : Kuba, SImba, Prófa.
Civilization II.