Zeptal ses ještě jednou


Pokusíš se odhadnout stařenčin věk a tážeš se znovu, jazykem jejího mládí.
"Kudwa smjer k taboru hussitskemu, osobo milowanna?"
"Husi sou v ječmeně, milý můj, přijď ke mně!", notuje si babka třaslavě a mává kabelkou nad hlavou.
Na delší rozhovor s touhle osobou už nemáš nervy. Přehodnocuješ tisíciletí babčina narození, zasunuješ do nosních dírek úlomky kuřecích kostí schované od svačiny a vyrážíš k poslednímu útoku.
"Grrrr, uh uh, vrrrr, uáááá !" Nad poli a sady se rozléhají skřeky odkoukané z lovců mamutů. Obtížnější výrazy doprovázíš pantomimou a tancem.
V starých očích zahoří plamen porozumnění. "Pvrmmmm, vaůůůůůů", skřehotá valašskoohonská relikvie, tančí kolem popelnice a pozvolna upadá do posvátného tranzu.

V každém z nás je kus pravěkého člověka, choulícího se u plamenů ohně - ochránce a dárce života. R.A.Chudoženskoj.